Umělecká forma
Jak sledovat flamencoové představení
První posluchačský průvodce: cante, toque, baile, compás a jaleo – co každý z nich v flamencoovém představení dělá a jak je sledovat ze svého místa.
Rezervujte si místa v Palau Dalmases ↗Co je flamenco
V roce 2010 zapsalo UNESCO flamenco na svůj seznam nehmotného kulturního dědictví a popsalo je jako umění, které spojuje zpěv, tanec a hudební mistrovství. Jeho srdcem je Andalusie na jihu Španělska, s kořeny v Murcii a Extremaduře. Je úzce spjato s komunitou Gitano, která sehrála zásadní roli v jeho vývoji, a předává se prostřednictvím rodin, společenských skupin a flamencoových klubů. Představení ve městě, jako je Barcelona, představuje tuto tradici na jevišti.
Cante: zpěv
Zpěv je středobodem flamenca. UNESCO uvádí, že jej zpívají muži i ženy, nejlépe vsedě a bez doprovodných zpěváků, a že jeho texty jsou krátké, jednoduché a upřímné, nesoucí emoce od žalu a strachu až po radost. Zpěvák se nazývá cantaor nebo cantaora. Flamencoové písně se člení na palos, styly definované rytmem, modem a původem, a těch je více než padesát. Ty nejvážnější se souhrnně označují jako cante jondo, tedy hluboký zpěv.
Toque: kytara
Kytarista je tocaor a ve flamencu kytara už dávno přesáhla pouhý doprovod. Kytarista krátkým úvodem určí tonalitu, rytmus a tempo, poté doprovází sloky písně a mezi nimi hraje falsetas, krátké melodické fráze sloužící jako mezihry. Flamencooví kytaristé často kříží nohy a drží krk kytary téměř vodorovně. Využívají také pickguard kytary jako perkusní nástroj, což pod tanečníky posiluje rytmus.
Baile: tanec
UNESCO popisuje tanec jako vášnivý a námluvný, sahající od smutku k radosti, s komplexní technikou. Práce nohou, zvaná zapateado, doslova dupání nohou, je jednou z částí mnoha tanců. Některé tance mají pevnou strukturu. Jeden klasický útvar z Cádizu prochází vstupem, obcházením, tichem, živější částí a poté prací nohou. Nemusíte znát strukturu, abyste si to užili, ale pomáhá naslouchat tichu.
Compás: rytmus
Rytmický cyklus se nazývá compás a je to rámec, který drží flamenco pohromadě. Mnohé palos mají dvanáct dob s důrazy na různých pozicích, a proto jeden palo může znít tak odlišně od druhého. Živý taneční útvar z Cádizu má dvanáct dob ve svižném tempu. Bulerías, rychlý dvanáctidobý útvar, který vznikl mezi Romy v Jerezu, často uzavírá flamencové setkání energickým tancem a tleskáním.
Palmas a jaleo
Tleskání rukou zvané palmas a povzbuzující pokřiky známé jako jaleo jsou součástí hudby. Kastaněty, tleskání a dupání jsou perkuse, které UNESCO uvádí po boku kytary. Výkřiky olé, jimiž se účinkující navzájem povzbuzují, jsou znamením podpory a o původu tohoto slova se vedou spory. Federico García Lorca psal o tajemné, těžko definovatelné síle vystoupení, kterou nazval duende a o níž flamencoví umělci i publikum mluví dodnes.
Jak je postavena krátká show
Typický flamencový recitál s hlasem a kytarou je sledem skladeb v různých palos, nikoli řadou samostatných písní. Každá skladba je souborem slok zvaných coplas nebo letras s kytarovými mezihrami mezi nimi. Kytarista otevírá krátkým úvodem, který určuje tonalitu, rytmus a tempo, a poté se přidává zpěvák. U vystoupení kratšího než hodina s tanečníky očekávejte dvě až tři kontrastní nálady, od pomalé a těžké po rychlou a lehkou.
Kde přichází na řadu tablao
Tablao je místo, kde se hrají flamencová představení, a toto slovo také označuje dřevěnou plošinu, na níž tanečník tančí. Podniky typu tablao vznikaly během 60. let 20. století po celém Španělsku a nahradily cafés cantantes, noční bary, v nichž se flamencová zábava stala profesí od poloviny 19. století. Dnes může být tablao malým sálem s drinkem, jeskyní, divadlem nebo, jako v Palau Dalmases, historickým palácem.
Zdroje